Pokroky Kamila po 4 letech (aktualizováno 9.6.2021)

video-1621364595.mp4 (5183020)

 

*********************************************************************************************

 

 

Kamilovy vzpomínky - nečíst na noc - napsáno 24.5.2020:

 

Prý se mám pokusit napsat, co a jak bylo postupně, a tak se o to pokusím. Tak tedy, první příznaky, že se něco děje jsem zaznamenal ve čtvrtek. Hrozná únava kterou jsem přisuzoval letům a přetažení. Třeba cesta z práce běžně trvala zhruba půl hodiny a najednou o hodinu déle. Také bylo nezvyklé brnění půlky těla, sice vždy jen chvíli, ale zato často. To odpoledne jsem chystal věci na auto, neboť byl u nás nebezpečný odpad a to už jsem musel často odpočívat. Ale zvládl jsem to. Po naložení odpadu jsem šel relaxovat do garáže, kde jsem renovoval vozidlo. V tom mě kamarád pozval do místního hostince zapíjet zítřejší vdavky dcery, vypil jsem jen jedno pivo a malou štamprli a šel jsem nakrmit jehně neboť pilo z láhve a donesl jsem ho, že bude spát doma, ale tento nápad neprošel. Tak jsem jej vrátil a netušil, že to bude poslední věc, kterou dokážu pohybem. Pak jsem ještě dojel domů, okoupal a šel spát do ložnice. Zhruba po pár minutách se mi udělalo nevolno a tím vše začalo. Zůstal jsem ležet v obýváku blízko wc sám a usnul. Když jsem se nad ránem vzbudil, tak ještě trochu šel pohyb, soudil jsem, že jsem si něco přeležel a znovu usnul. No znovu, bylo to jen zdřímnutí. Ale pak přišlo vzbuzení a krutá realita. Jak to správně popsat, byl jsem při vědomí, ale měl jsem znemožněný pohyb, mluvu a s části vidiny jako třeba že na mě spadl obraz a podobně. Bylo k půl osmé, kdy vstoupil do pokoje syn, který v tu dobu měl 4,5 roku. Jak zjistil že chrčím, utíkal pro maminku a ta nemeškala a volala rychlou, bylo slyšet na druhém konci telefonu ženu. Když přijeli saniťáci, položili mě na zem a začali pracovat, při pohledu jaký měli na sebe jsem viděl, že je to vážné, jak mi sundali triko tak jsem se snažil udržet hlavu a divil se že to nejde. Potom vím, že to tu byla část rodiny. Jak mě nesli přes byt tak sanitáři prohodili mezi sebou že cítí ze mě alkohol. Nejvíce mě štvalo, že se mnou zavadili o torzo auta jenž jsem renovoval a byla u domu couvnutá sanitka, do které mě naložili a Zdenička na mě mluvila i přes okno. A pár sekund po rozjezdu už jsem nic nevnímal. Až přišlo období snů. Ten nejhlavnější sen byl že jsem v Přerově v nemocnici v nafukovacím bazénu a švagr mě teleportoval na bowling do Senice na Hané a ten přístroj se pokazil a já tam zůstal sedět zakrytý prostěradlem, všichni lidé co tam byli, si začali mezi sebou šeptat že se nemám kam vrátit a rázem byla tma jakou jsem v životě nezažil. Na jednom konci tmy bylo světlo a na druhé straně byly slyšet hlasy, nevím co říkaly, ale byly hlasité. Dnes soudím, že to byly hlasy lékařů. Také jsem se divil, proč mě brní v určitých intervalech hruď . Až časem mi to došlo že to byly šoky do hrudi. Já se zvědavě vydal za hlasy. No a bylo tu období živých snů, které se měnily podle toho, kdo u mě byl. Vím že mě maminka, Zdenička držely za ruku a prosily ať to nevzdávám, také vím, že mi pouštěly do uší nahrávku syna. Také že jsem neviděl, ale slyšel bývalou manželku a vím že její hlas mi nebyl příjemný, ale hlavně ovlivnil mé sny a ty zrovna nebyly příjemné. Měl jsem hroznou chuť na kávu, která tam voněla. Hrozně mě i ve spánku vadilo čidlo cvaknuté na ucho, dýchací přístroje a zvuky pípajících přístrojů. Několikrát jsem byl vzhůru, sice asi ne úplně, ale matně jsem viděl v mlze obrysy osob hlavně několika lékařů, jak u mě stáli a bavili se, že mi přes nohu táhli krev, v tu dobu jsem z toho neměl rozum. Také vím, jak jsem měl vždy jednu ruku v lavoru a drhnuli mi ruce kartáčkem, co si říkali, si nechám pro sebe. Ale příjemné to nebylo!  Také zrovna nebylo příjemné, když pan doktor dotelefonoval na pokoji a začal se rozčilovat, co po něm chtějí, že zázraky neumí, obzvlášť když už nikdy v pohodě nebudu. Ať se s tím rodina laskavě smíří, on má tak 10% šanci a stejně oslepne a bude mimo. Nikdo nemůže nikdy cítit tu beznaděj. To, že vše chápu a vnímám, zjistili po třech měsících v Krnově. Ty tři měsíce byl většinou pláč, který nikdo nevěděl, slzy mi netekly a zvuk díky tracheo v krku nebyl! Pokračování příště.

 

Tak tedy dál.

Od soboty po čtvrtek jsem byl v kómatu a tak byl tedy druhý pokus mě probudit. Poprvé se to nepovedlo , to prý jsem se dusil, ale druhý pokus se zdařil a tak vím, že mě přeložili od dveří k oknu, kde jsem měl u stropu nad nohama televizi a jelo Prima Cool dost často. Hlavně pořad TOP GEAR . Vždy po třech hodinách bylo otáčení na bok, aby nevznikly proleženiny. Jak jsem trochu vnímal, tak jsem si užíval každé návštěvy, jak rodiny, kamarádů a i spolupracovníka. Toto jsem byl na jipce, neboť vím že nad hlavou na dvou stříbrných trubkách byly přístroje, které mě monitorovaly. Pokud si myslíte, že jsem měl nejhorší za sebou, tak chyba lávky. Teď to začalo. Byl jsem přeložen na standardní pokoj. A tam už jsem plně vnímal. Hned ráno mě utřeli mokrou žínkou, pustili  mi televizi MTV ( hudební kanál) a byla snídaně. No snídaně spočívala v tom, že mi hadičkou nosem zavedenou do žaludku injekční stříkačkou stříkli výživu nutridrink, vodu osolenou a toť vše. Tak probíhal oběd i večeře! Tam mi na zkoušku vyndali tracheostomii a vše se jevilo v pořádku až do noci, kdy mě museli dát na kyslík, neboť jsem se dusil a tak ráno mě pan doktor informoval, že mi vrátí trubičku do krku na dýchání, ovšem netušil jsem, že ji budu mít jako kuřák půl roku. Totiž půl roku si kuřák čistí plíce od hlenů, čistí plíce tak, že nejde zakašlat a tak veškeré hleny musí jít ven. Tracheou v krku ti do plic co hodinu zasunou hadičku a hleny odsají. Můžu z vlastní zkušenosti říct, že to nebylo zrovna dvakrát příjemné jako hodně dalších věcí. Ono totiž, že jsem kouřil mě stálo půl roku života, neboť se čekalo až se mi plíce očistí na únosnou hranici a tak jsem chytl averzi k veškerým cigaretám a i jejím údajně méně škodlivým náhražkám! Ale to už jsem se nechal unést, tak dále. Den po oddělání trachey mě čekala operace jedna z mnoha, zavezli mě sanitkou před starší budovu a vezli mě na sál, který byl zeleně obložen už delší dobu. Než jsem se pořádně rozkoukal, tak jsem se probudil v odpočívárně kde nás po operaci leželo víc . Vím, že mi bylo dost na zvracení a měl jsem sucho v hrdle, vzápětí si pro mě přijeli a odvezli zpět. Nikoho ke mně nepouštěli, i když na mě čekala návštěva. Jinak každý den jsem hypnotizoval hodiny, jelikož jsem věděl že v určitou hodinu jezdí Zdenička, maminka  a rodina.

Také si vybavuji ten strach, když mi měnili hadičku nosem do žaludku, ale zdařilo se mi ji dát do úst, ještě že sestřička při krmení mě poslouchala stetoskopem a zjistila po pár kapkách že do žaludku nic nejde a vytáhla hadičku a dala ji správně. Totiž polykání mi nefungovalo a tak hrozilo zadušení. Po pár dnech mě znovu odvezli mi dát peg do žaludku ( peg je hadička z břicha do žaludku na krmení ), ale jak zjistili mám v křeči ústa a tak jsem musel znovu pod narkózu. Tak mě znovu vezli na sál, totiž u narkózy se člověk údajně uvolní natolik že veškeré křeče zmizí. A byl tady víkend, to Zdenička mě vzala i s postelí do umývárny a tam mě ostříhala, umyla a oholila. Jen byl problém, že doma zapomněla můj zastřihovač vlasů a měla půjčený od švagra a věčně ho po chvílích dávali nabíjet. Také mezi známými mě navštívili oba švagři, teta, náš pan farář, děda, kamarád co je také po pepce , kamarádi z veterán klubu a další. Co ve mně vyvolalo strach, byl nemocniční pan farář, který mi údajně dělal modlitbu za uzdravení, ale já to neznal a bál jsem se, že to bylo poslední pomazání. Nebylo člověka, co by mi to vysvětlil zavčas. 
Také jsem byl věčně sám na pokoji  a kolem osmé mi vypínala televize, tak večerní program bylo spaní. Kontrola mě byla v deset hodin a to mi už televizi nepouštěli. Poslední dny v Olomoucké nemocnici mi na pokoj dali dva starší pány, jeden byl z Lutína a druhý z Křimic. A i když jim rodina řekla, že asi vše vnímám, tak si nebrali vůči mé osobě servítky, špatně slyšeli a když se o mně mezi sebou bavili, tak nahlas a to samé do telefonu. Slova jako ten už to má spočítané, ten to bude mít brzy za sebou a podobné řeči zapříčinily, že jsem měl strach usnout a následek mého pláče byl, že nešlo se mnou ani cvičit. Všechny tyto věci co jsem poslouchal, mě srazili metr pod dno a ne na dno! Toto jsou fotky jak jsem vypadal na onom pokoji.

 

A je tu 13.6. 2017. Od rána čekám na převoz do Krnova, ale ten se stále posouval, jelikož u Litovle na dálnici havaroval autobus a nebylo sanitky, která by mě převezla. A tak jsem čekal do odpoledních hodin. Pak na mě konečně přišla řada a jelo se. Jel saniťák a doprovod slečna s dispečinku. Podle hlasu a mluvy bych nic nedal, že to byla ta samá, které se volalo to ráno, když se mi to stalo. Po navštívení kantýny jsme se dali na cestu. Vím že jsme jeli s majáky a že se za Olomoucí opravovala cesta.

A bylo zhruba pět hodin a byl jsem v Krnově, sestřičky si mě převzaly a vzápětí došla noční směna a ta mě dál přebírala. Jedna sestřička Magda mě uklidňovala, že má bráchu po autonehodě, který byl jak já a spravil se, ať to nevzdám a bojuji. A vzápětí vyndali mi fotku nejmladšího syna a začal jsem brečet, a i když mi fotku schovali, tak brečel jsem skoro v kuse tři měsíce. Zapomněl jsem vám říci, že koncem pobytu v Olomouci jsem začal slzet, a tak když jsem brečel, bylo to už poznat. A tak můj boj začal, totiž při mrtvici ač jste v reále, se zkrátí všechny šlachy a žíly v těle a tak sebemenší pohyb způsobil bolest. Jak rád pro představu říkám, je to ta sama bolest jako když obyčejný člověk chce udělat provaz. A teď si představte že mi nedopatřením ohnuli malíček tak, že jsem celou noc nespal a tak do mě nacpali léky na spaní. Jenže ty mě uspaly na dvě hodiny a bylo to ještě horší, přitom stačilo jen narovnat prst a byl klid. Nebo jiná perlička, ať se mi nekřiví chodidla dávali mi za ně koženkový polštář který po chvíli začal pálit do chodidel. Nikdo si neumí představit tři hodiny to snést. A to není všechno. Otočí vás na bok a tři hodiny bez sebemenšího pohybu hledíte na pacienta, který jak vy tolik štěstí neměl. Taky je opravdu skvělé na nervy když člověk ležící vedle vás tam ráno není. Jo bylo to pro otrlé lidi. Ale co už, ať jsou jak jsou, jsou to pořád lidé mezi které člověk tak nějaké patří, bohužel. Další věc které jsem se hrozil byla koupel, to tě různě točí na lehátku a když vše cítíte a lehnete si celou váhou na ruku tak je to bomba, nebo hledět přes okraj a nemoct se pohnout a jen si představovat pád. To když máte svůj život v cizích rukách je hrozný pocit, nebo jak jsem dříve psal, vezměte, že vám leze moucha po obličeji a vleze se podívat i do nosu a není jak ji zahnat. Nebo vosa se na vás uvelebí a prochází se po trachče v krku. Nebo hledíte na spolu pacienta jak umírá a není jak mu zavolat pomoc. Ale cirka po třech měsících přišla holčina mě cvičit a také jedna holčina logopedka a ta si všimla, že očima šilhám na hodiny a smíchem reaguji na banální otázky, co mi kladla, tak ku příkladu mi ukázala modrou barvu a četla možnosti. To ve mně vyvolalo úsměv a tak zjistila, že mám chápání v pořádku, nedalo jí to a zkontaktovala kamarádku a zapůjčila mi počítač na psaní očima a to změnilo můj život o 300%, ale to příště.

 

Včera jsme skončili u počítače. Byl jsem za blbce, když jsem rodině na tabulku napsal, že budu mít počítač. Na rovinu také jsem si to neuměl představit. Ale realita byla příjemná, dokázal jsem dát najevo co mi nedělá dobře a okamžitě letěl polštář, co byl za chodidly, ze kterého mi pálily nohy. Byla to pro všechny obrovská zkušenost. Jak pro lékaře tak pro mě, v tu dobu mi dali k posteli televizi a už v uvozovkách bylo hej. Začala tedy chodit logopedka, cvičení denně a tedy už se něco dělo. Co mi moc nevonělo, byl ve čtyři ráno budíček. Noční směna nás umývala, kontrolovala, zda je vše Ok, vypouštěli moč, ale to hlavní, že se pustilo rádio a holky si to neuvědomily a odešly. Jinak na sestřičky na diopu v Krnově nemohu říct křivé slovo a hlavně na vrchní Olinku moc rád vzpomínám. Byla moc hodná, milá, ale pedant. Ta něco řekla a bylo. Moc mě potěšilo, že byla na zájezdu v Paříži a dovezla mi přívěšek Eiffelovky.  Také bylo fajn, že když měly sestřičky čas, tak za mnou přišly si povídat. Nebo mi sestřičky daly na lžíci rozpuštěnou čokoládu a cumlal jsem ji. Hlavně co často dělala Olinka, když šla do kantýny tak mi koupila tuňákovou pomazánku, kterou jsem miloval a žmoulal. Tak začínalo jídlo, pomalu. Za měsíc tedy někdy asi v říjnu jsem se pokoušel jíst mleté jídlo a sám pít nealko. Vše jsem se učil, jak jíst tak pít, no byl to boj. Tak zhruba tři měsíce trvalo se obstojně naučit na počítači a mohla dojet televize. Polar natočit se mnou šot do zpráv, následně mě přijela točit televize, která točí pro čekárny u lékaře. Najdete to na youtube diop krnov kamil.  Tak to jsme někde na konci října. A byl tu listopad, pokud dobře vzpomínám, tak mi vyjmuli z krku tracheu, bože já měl radost a zároveň se bál. Bál jsem se, co když to neudýchám, co bude. Ale dopadlo to skvěle to byl bomba pocit se nadýchnout nosem jak člověk. A byl tu další krok, zbavit mě hadičky do žaludku na jídlo, léky a vodu. Už jsem byl schopen nějak jíst a pít ústy. Nejtěžší bylo, když mě vzbudili a musel jsem pít, brčkem to nešlo a tak po lžicích. No nebylo to lehké! Hlavně také jsem si všiml ve výtahu v zrcadle, že jsem nebyl vůbec šedivý po nemoci a jak se tělo začalo zotavovat po trochách, tak se zase tu a tam objevil šedivý vlas. I v tváři začala pomalu fungovat mimika a už pomalu začali jít věci jako zavřít libovolné oko. Ale hlavně jsem začal psát tento deník diop 2. Diop proto, že vznikal na diopu a 2 bylo číslo pokoje.  A pomalu se blížili svátky, to byl čas nudy, to samé bylo přes víkend pokud nikdo nepřijel. Nebylo cvičení, nebyla logopedie, jen telka , točení a poslouchání chroptění spolupacientů. Vlastně ještě jedna věc, na střeše protějšího domu byl zdechlý holub, viděl jsem jej zřetelně a tak jsem pozoroval, co za čtrnáct dní udělá. Také mi hodně denně kulminoval zrak. Jeden den jsem viděl na počítač dobře a zářivky na stropě byly rozmazané a druhý den to bylo zase jinak. V tuto dobu byla podána žádost do sanatoria v Hrabyni, ale ta byla zamítnuta, že pacienty z diopu neberou. Tak jsem musel se spokojit s rehabilitací v Krnově. Také mě připravovali na epinu z břicha, zatím jsem ji měl přes přirození, ale trpěl jsem věčnými záněty. Ale také to byl požadavek Hrabyně, totiž z rehabilitace to šlo! Tak mě převezli na oddělení urologie v pátek, ale než na mě došla řada bylo úterý. Tam nevěděli co potřebuji a tak to bylo utrpení. Nikdo neměl čas mi dát napít pořádně, jídlo mi dali na stůl a odnesli, že nejím a až ke konci pobytu si to uvědomili. Dobré bylo, že má terapeutka Zuzka, sestřičky i uklizečka tam mě navštěvovaly a dávaly mi pít a nosily oplatky. A bylo úterý den dé. Odvezli mě na ošetřovnu a zjistili ultrazvukem, že to nepůjde. Dělá se to při lokálním umrtvení a  mě tam zavazelo tlusté střevo a tak bude druhý pokus z narkózou. Jinak je to dírka velikosti obyčejné tužky tak tři prsty pod pupkem. Tak jsem se vrátil na rehabilitaci z nepořízenou. Za týden bylo druhé kolo, byla už druhý den po příjmu operace. Probudil jsem se na pokoji a časem začala hrozná bolest v podbřišku. Taky aby ne, z břicha a z přirození mi vedly hadičky plné krve, odváděly krev z rány. Druhý den ráno byla vizita u které uznali, že už jsou katetry a kapačky zbytečné. Kapačka pro to, ať tělo přijímá hodně tekutin, tak jsem zabil dvě mouchy jednou ranou, za prvé jsem neměl žízeň a za druhé dostatkem moči jsem pročistil tělo od krve. A tak den na pozorování a bylo to za mnou, jen pokud málo piju, tak se mi v moči tvoří písek a ucpává se, tak musím hodně pít. Skvěle pomáhá vypít jedno pivo nebo pito, ale také urologický čaj. Tak a už nic nebránilo k přijetí do Hrabyně. Ale to zase příště!

 

Napsáno 7.5.2020

Tak zase mám chvíli chuť a čas psát. Tak tedy byl převoz do Hrabyně, myšlenky byli různé a  s dalšími etapy života jsem se musel naučit bojovat. Když jsem dojel do Hrabyně tak jak já tak i personál jsme byli zvědaví co a jak bude. Ale byl jsem mile překvapen krásným lidským přístupem jak ošetřovatelek, sestřiček, paní primářky, terapeutů, logopedky a těch co vše drží arealní vybavení v chodu. Ano všude se najdou lidi co na to nemají, ale těch bylo jak šafránu. Hodně velké obavy jsem měl s udržení počítače v chodu. Pochopte, je to jeden z mála věcí jak komunikovat z okolím, kdo to nezažil tak neví. Jen na okraj,  já dlouho se zajímám o varianty této nemoci , tak posuďte sami  , mám možnost osobně znát několik lidí co měli podobnou nemoc jak já. A jsou pohybově v pořádku, ale nemají racionální uvažování a musí být 24 hodin pod kontrolou neboť nikdo neví co udělá, nebo druhý příklad. Vrávoravá chůze a nemoct mluvit a ne znát  písmena. Tak nijak nemůžete nic vyjádřit. To je pak hrůza kterou si zdravý člověk neumí představit. Tak přemýšlím k čemu je pohyb když nevíte co děláte a musí se dotyčný hlídat!  Tak zpět k Hrabyni. Starosti byly zbytečné vrchní byl muž činu a hned zajistil místního IT  technika (ajťák, odborník na počítače) a tak vše bylo v pohodě  , když byl problém tak ho pořešil obratem  a tak bylo relativně vše v pohodě. Já si dovezl s Krnova bebino ve formě zastřiženého nehtu na palci nohy který stále se nehojil a hnisal a tak muselo dojít k jeho strhnutí. Tak nic příjemného. Další věc co jsem si dotáhl ještě s Krnova, byla miniaturní dírka v krku po trachče. Problém byl hlavně u koupání, jak mě polili krk a tudíž tu dírku tak jsem se topil a tak mi lékaři domluvily plastiku krku v ostravské nemocnici. Samotná plastika je super odvedená práce. Ale co jsem chytil za ošetřovatelky, to byla hrůza. Ty bych maximálně pustil do automobilky v Nošovicích a v žádném případě k lidem bych je nedal. Jak mile sestřička co mě doprovázela předala instrukce a zavřela dveře jely po svém a nic je nezajímalo. Tak třeba musím pít a jíst i v posteli v sedě, jinak hrozí zadušení a tak zvednout byl nad lidský úkol. Jak jsem u sousta odvrátil hlavu že mám plná ústa tak jídlo odnesli že nechci, pití probíhalo že mi v leže dali injekční stříkačku do úst a stříkli. No a o slova jako nech ho on to neřekne nebyla nouze,nebo  slova jako zvonek mu nedávej ať neotravuje a takových věcí bylo hodně kdybych měl vše popisovat tak jsme tady do noci . Ještě že jsem tam byl jen tři dny. V Hrabyni si mě zase holky dali do pořádku. No jo, život se se mnou  nemazlí. Děkuji hlavně všem lékařům ať byli jakýkoliv za záchranu života také sestřičkám co se o mě staraly , pojišťovně že se o mě finančně postarala a uhradila mi věci jako zákroky, pomůcky pro aspoň obstojný život, ale především dík patří mé ženě Zdeničce , která i přes mé kopance se mnou vydržela a ukázala mi pravý význam slova mít někoho rád. Děkuji!! Jinak jsem doma a cvičím díky vaší finanční podpoře a jednou za rok jezdím na 6-7 týdnů cvičit. Je to hrazeno pojišťovnou. Je to hlavně všem odměna za celoroční práci. Já dostanu do těla a snad se zase trochu někam posunu , ale hlavně odpočinek a nabrání sil pro Zdeničku. Ono to není pro ošetřující ani tolik fyzická zátěž, ale psychická. Mě samému trvalo dva roky než jsem si to uvědomil. To že se člověk hospitalizuje do lázní neznamená většinou že člověka odloží a nemá ho nikdo rád, ale je potřeba si oba od sebe odpočinout a nabrat nových sil.

*********************************************************************************************************************************

Mise nový domov: Pergnerová dokázala zázrak, Kamilovi se vrací hybnost rukou a nohou – eXtra.cz

https://www.extra.cz/mise-novy-domov-pergnerova-dokazala-zazrak-kamilovi-se-vraci-hybnost-rukou-a-nohou

Na členské schůzi veterán klubu

Z deníku Kamila Otčenáška

( začíná od nejnovějších zpráv)

úvod

vysvětlivky 

Věci jsou nazvané hovorově

LVSka - léčebný výcvik soběstačnosti

ILTV - individuální léčba tělovýchovy

PEG - hadička na podávání jídla přímo do žaludku

EPINA - boční vývod moči

MOTOMED - něco jak rotoped

VERTIKAL _ Stul kdy jsem postaven uvázán

ARMEO_ počítačová simulace mé případné končetiny

GLOREA _ Přístroj na hýbání prsty rukou

TRACHEA   KANYLA  _ NEBOLI TRACHčA _ Trubička v krku na dýchání
DIOP -  dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče

VIRIVKA - vana na určité končetiny, ruce, nohy.

LOGOPEDIE_ léčba vady řeči

ELEKTRO VOZIK _ vozík poháněný elektrickou energií

************************************************************************************************************************

 kamil doma 31.8. 2018

Dnes den začal hned ráno zavoláním Michalovi na opravu počítače, neboť po včerejší aktualizaci se už nerozběhl, vůbec se nic nemění tím, že jsem doma, kvůli drobné chybě zařízení jsem byl bez možnosti komunikovat. Problém byl v tom, že saniťák moc pálil energie na stěžováni na těžkej život, místo toho mi nechal většinu zavazadel v Hrabyni a tudíž i léky, ovšem perlička přišla po cestě, kdy měl navigaci hodit do popelnice, neboť ho navedla tři kilometry od domu na cestu zhruba 50 km dlouhou přes Olomouc, no zkrátka to hovoří za vše. Hlavní bylo že od čtvrt na devět po cestování k dvanácté hodiny jsem konečně dorazil domů. Moc si vážím upřímnosti jistých lidí, kteří žily v domnění můj konec a obdivují mě, že jsem našel sílu opět se poprat s životem jako dřív před tím. Včera jsem se šel projít po vsi, po které mě lidé zdravili a říkali že mi drží palce. Nejvíc mi vtipné přišlo, že jak jsem zvyklý spát sám celou dobu, tak v noci při menším krátkém procitnutí jsem se lekl, která sestřička ke mě přilehla a nakonec tak po minutě údivu jsem zjistil, že jsem doma a vedle mě leží můj miláček manželka Zdenička. A máme tu dnešek, který se už přibližuje k normálu? Mám kamarády ve všech věkových kategoriích, tak mě udělali radost kamarádky návštěvou. No po venkovní procházce tu byl oběd svíčková, kterou jsem sám tentokrát nejedl, neboť jím od rána ve vozíku. A byl tu leh na sedačce a čekání na pečovatelku z firmy pomadol, po oboustranném seznámení proběhlo cvičení a vzhůru do vozíku, kde jsem seděl do půl páté a měl jsem příjemnou návštěvu z práce, no a po večeři zpátky do sedačky si odpočinout od všech potřebuji chvilku klidu, jako i má žena. Dnes jsem měl návštěvu i svoji sestřičku jako všechny z rodiny a i švagra si moc vážím, který i přes mé kopání kolem sebe na mě nezanevřel a po práci sedl do auta a jel mi do Hrabyně pro zapomenuté tašky " tímto říkám díky Honzo ". Teď mi pro rodinu naváží s kamarádem dřevo. No nemám strach obklopen takovými lidmi. A tímto skládám dík oběma maminkám, tatínkovi, kamarádům a i kamarádkám. Ovšem co zjišťuji, že dopoledne vidím bez brýlí a tělo jako mávnutím kouzelného proutku uvolněnější. Ovšem největší lék je přítomnost synů a Zdeničky (manželky ) a maminky. Zjišťuji, že mezi chutě ostré, slané, kyselé, sladké, patří chuť od maminky.

 25.8.2018

Dnes tady máme poslední zde sobotu. I když jsou mé pocity hodně rozpolcené, jak jsem psal už dříve, ale důležitý fakt je, že se moc těším, je to prý učebnicový příklad co se běžně u lidí stává. A teď k mému zdravotnímu stavu. Přestali se mi zvedat nohy a pohyb levou rukou včetně prstů, nejde mi to již ani pohnout jako dřív, jen jsem o tom nepsal, myslel jsem, že to časem jako vše půjde, ale už je to dlouho a nic se pořád neděje.Tak snad doma se to zase rozjede. Dnes jsem ráno snědl jen jeden rohlík se šunkovou pěnou no a oběd jsem opět hned odmítl, protože byla má smrtelná kombinace, kus kus nejím normálně, protože mě jako jiná jídla dusí, no a dušenou mrkev nikdy nesním. Zachránila to jako vždy smetana s nakrájeným kiwi. Mňam, ještě že mi skočila ráno sestřička do obchodu pro další zásoby smetany, cukru a baterky do strojku na holení. Zítra bude velké holení. Musím uznat, že veškerý pohyb je znatelně horší, prý to je hodně o psychice i když si to snaží nepřipouštět, ale nic mě jak víte neposlouchá. No teď byl pokus do mě dostat večeři a neúspěšně, totiž nemám chuť na tvaroh s chlebem, už mi to leze krkem pořád dokola to samé, kreativita v kuchyni chybí, je to pořád stejná chuť, ale rozdílná konzistence, no jídlo na jedno brdo. Já sním všechno, ale toho je už vážně dost. Teď zrovna u psaní poslouchám vážnou hudbu na radu paní logopedky, u ní nacházím pocit vnitřního klidu, ale hlavní je, že prý blahodárně působí na poškození mozku. Rád ji poslouchám běžně, tak proč to nezkusit.
Vtip: jaký je rozdíl mezi mužem a ženou? Když náhodou večer žena nepřijde domů a zavoláte jejím 10 kamarádkám , tak vás politují a pokud se nevrátí muž a žena obvolá jeho 10 kamarádů tak zjistí že u sedmi spal a u třech dokonce ještě spí.

24.8.2018

tak už tady máme pátek. Už aby skončila doba záskoků, ani nevíte jak je pro mě únavné pořád do kola vysvětlovat to samé, což je jen na chvíli, neboť na druhý den přijde někdo nový. Dnes ráno byla vířivka na nohy a po ní bylo cvičení ze studentem. Už o půl desáté tudíž odpadl motomed, no škoda, ještě že po neděli dojede z dovolené Klárka, no než pojedu domů tak mě pořádně protáhne, i když se všichni moc snažili, tak než poznali mé možnosti tak došel někdo jiný. No a byl tu oběd, který jsem vzdal, jelikož jsem zase chytil obavu z těstovin, no vidina že se zas dusím byla přece silnější, no tak tedy opět zvítězila smetana. No a byl tu zástup LVS a opět na horu, kde jsem  čekal do tři čtvrtě na dvě kdy začal vertikál, kde byl opět zástup, no a elektroléčba po které svačinka oplatek a kafe, jak jinak. No a šup do pelíšku, si chvíli pospat do večeře. Dnes byla konzerva tuňák, poslední dobou mi moc nesvědčí žaludku, snědl jsem jen ke krajíci chleba a moc mi to nesedlo. Asi mám už nervy z cesty domů, vždyť tady kolem žiji s lidmi, co žijí na vozíku a s různým postižením, ale teď budu v obklopení lidí, co žijí život normálně, no bude to hodně na mou hlavu. Ale hold  je čas se s tím jako do teď ze vším s grácií poprat, no bude to asi trochu oříšek!  Nejhorší bude, že první týden se s návštěvami dveře netrhnou a pak určitě přijde útlum, inu přežil jsem horší.
Vtip: jeden poslanec píše mamince. Milá maminko chytil jsem AIDS. Maminka odepisuje. No víš já se v tvých vyznamenáních už nevyznám, ale kde to říkám tak všude ti to moc přejí.

16.8.2018
tak dnešek byl zahájen koupáním jako každý čtvrtek ráno a pak byla vizita, kde jsem se zmínil, že bych potřeboval seštelovat vozík, jelikož špatně seštelovaný vozík nadělá pěknou paseku, mám ho prý dovést a seštelujími ho. No pak byl motomed a oběd po kterém jsem jel k paní psycholožce. Po té jsem strávil půl hodiny čekáním a učením slov co mi dala paní logopedka na na opakování, je velmi únavné na hlasivky, neustálé opakování po půl hodině neustálého zkoušení jsem už neřekl nic. A po vertikálu jsem jel hned nahoru, kde jsem si dal kafe s oplatkem a čekal jsem na Jaruš (cvičitelka z LVSky) která obětovala své volno a ve svém volném čase  mě učila jízdu na elektrickém vozíku. Jeli jsme na památník 2 světové války, kde jsem si dal malé pivo a kafíčko. Jen byla jediná chyba a to že mé oči nejsou stavěny na přímé slunce. Byla to spíše naše rozlučka spojená s procházkou. No a musím se podělit o informaci. A to čím víc je člověk silnější, tak tím víc se svalstvo brání a je zatnuté delší dobu a jak víte sílu jsem měl, tak to musím teď vydržet než svalstvo teď poleví.

15.8. 2018

Také dnes byla logopedie, kde mi bylo řečeno, že v pátek a příští týden nebude logopedie z důvodu čerpání dovolené. No není se čemu divit, je období dovolených. No a byl tu motomed, kdy jako obvykle bylo přivítání úsměvem. No a ILTV kde jsem zkoušel opět stání ve zvedáku, když si odmyslím (4 lidi co mě přitahovali paty k zemi ) tak celkem dobrý, zkrátka ta levá noha jako zbytek levé půlky těla si žije svůj život a nenechá si do toho od nikoho kecat. No je třeba to zkusit teď vím, že zvedák musí být otočen a musím se o něco přidržovat oběma rukama, také teď vím, že na stání musí být jiný vak. No a potom hurá na oběd, dnes jsem jedl i polévku. Zelňačka šla bez zakašlání, no a druhé jídlo byla žemlovka. Po obědě mě hodná sestřička zavezla do obchodu pro oplatky a došel mi vanilkový cukr. A po obchodu jsem jel už na jednu na  LVSku, kde píšou mé hodnocení pohybu, kterého jsem zde dosáhl. Tak mě zde vyšetřují. No a hurá na vertikál  kde jsem podřimoval, je tam obsluha která je příjemná. Tak a ještě elektro, kde vytáhnou mi tabulku a komunikují se mnou, no jsou tam moc vstřícní lidé. Je vidět, že o práci mají zájem. Jsou jedním slovem zlatíčka. A byl tu zlatý hřeb dne, káva a oplatek . U siesty přišla paní logopedka co mi po předešlé domluvě přinesla A4 papír plný slov, můžu nejen při čekání čas využít. Teď se za mnou přišla podívat velice příjemná návštěva, studentka Inka, příjemná je i Ivonka, která mě vždy pozdraví na dané proceduře a nesmím opomenout Braňu, který nejen že mě teď místo Klárky cvičí, ale i ten jako hodně jiných mě zdraví na chodbě a u cvičení, tito lidé mají vysoký potenciál k této práci jako tady všichni ostatní tady.

14.8.2018

tak dnešek začal logopedií, hned na ní navazovala vířivka na nohy, kterou mám od dneška, pak hned motomed. Cvičení dnes jsem seděl s nohama na zemi, no a už jsem jel na oběd, zase těstoviny dlouhé, něco málo jsem  pojedl, ale pravda je taková, že naposledy jsem z těstovin zvracel, protože je hltám z minimem pokousání, no prostě je to spíš strachem. Tak po obědě byla vizita, kde na zkoušku jsem si  nechal vzít i lék na rozpouštění hlenů, který mi byl dán cirka před dvěma měsíci na kašel. A po odpočinku jsem jel na LVSku, kde jsem měl zaslanou vidličku a poprosil jsem z důvodu čekáni na chodbě o posunutí časovky na jednu. Jelikož mě cvičení do odchodu bylo zkráceno na půl hodiny. A pak jsem ještě dnes kvůli čekání a stejně byly čípky, tak jsem nešel na vertikál a elektro. Od zítřka to bude už samozřejmost jelikož mi LVSka bude navazovat bez čekání na vertikál, no zkrátka paráda. No a kafíčko s oplatkem nesmělo chybět. Dnes mi bylo řečeno, že Wc vozík vypisuje můj nový specialista, to je hezké, ale pojišťovna nepřemýšlí jak se k němu teď asi dostanu, vždyť  do normálního auta a ven mě Zdenička (žena) nedostane, tak nejdřív Wc vozík budu mít pod stromeček? Dnes mi tady holky nalepily na čelo z proviantu nálepku prý nebrat L2. Tak jen tak pro zasmání, mám radost, že se mě vždy snaží rozesmát a zahnat chmůry.
Vtip: u památníku: poctíme neznámého vojína věncem co se vrhl pod nacistický tank a s větou na rtech zvolal: za stranu a za lidi. No nevím říká v davu stařík, já tam byl a když spadl volal zasrané náledí.

 9.8. 2018

dnes jako každý čtvrtek byla koupel a po snídani ležení do půl desáté, přišlo mi vtipné hláška jednoho pracovníka, ono je víc  dílu ráno M:E:S:He ? Ano říkám, no já to nevím já chodím ráno do práce. Pochopitelně to bylo řečeno z úsměvem.  Jsou tu lidé chtějí vtipně člověku ulevit v situaci. No a tradá na motomed, zdají se mě končetiny volnější, jak při příchodu sem, vždyť mě dřív motomed sotva utáhl, no a teď jedu bez odporu nebo s minimem, hodně záleží na počasí, ale není to žádná hrůza, měl jsem ruce přilepené na tělo, no a teď je mívám na rukojetích, no jsou to maličkosti, ale jsou. No a je tady cvičení ILTV dnes se na mě nacvičoval jeden šikovný klučina, který mě bude mít příštích 14 dní jelikož má fizioterapeutka má dovolenou. Tak a byl čas na oběd, který jsem tradičně nedal, no dušenou zeleninu vážně nemusím, no a včera kus kus taky nejím, je to jídlo co mě dusí. Tak po obědě chvíle ve vozíku, co jsem zkoušel dát ruce na kola. No a ILTV zase na půl hodiny, což pak jedu na horu jelikož nechce se mi čekat skoro hodinu dole na chodbě a uvaří mi kafe a oplatek a šup do pelíšku na bok a s dudlíkem. Měl jsem ho mít už dávno. Pravda je že se mi lépe pije a jí , totiž pořad ho koušu,tudíž trénuji mít pod kontrolou skus zubů a pořád mě to nutí hýbat jazykem po něm. No pomáhá mi to očividně. Mám z toho dobrý pocit, tak zašlu fotku z dudlíkem Dnes jsem měl na pokoji návštěvu, holky a klučinu co mě má cvičit, jsou to učni ze škole, jsem rád, že můžu být nakloněn dobré věci, jako žákům ukázat že mrtvice neznačí jen černou, ale i bílou, je to nemoc nezkonalích možností. Jak se blíží termín mého návratu domů, tak ve mě přetrvávají smíšené pocity. Na jednu stranu se těším na zblížení s lidmi, co mě mají rádi, ale zase přece jen jedu už pro mě do cizího prostředí, kterému jsem už odvykl, ale asi si moc rád budu zvykat na své miláčky, co jsem tam musel zanechat.

vtip: přijde chlapík do JZD  a říká že umí zvířecí řeč. Tak jej předseda družstva vezme do prasečáku a tam zachrochtá bachyně, tak a teď mi řekni co říkala. No říkala že jste ji přidali selata aby vyhrála titul svině roku. To není možné říká předseda, pojď do kravína co krávy řeknou, tak dojdou do kravína a tam zabučí kráva, tak chlapík překládá, prý dojí třináct litrů mléka a píšete osmnáct, no ať máte titul. Jdou dál přes dvůr a tam na hnojišti zamečí koza, předseda přiskočí a říká, koza drž hubu to bylo jednou a byl jsem opilý.

Kamča s dudlíkem, něco pro zasmání.....

6.8.2018

dnešek zas jako každé ráno začal injekcí do břicha na ředění krve, už se přibližuji číslu 500 injekcí. Ano tolik dní už ležím s nemocí. Dnes den začal v 9,30 motomedem, ILTV kde probíhalo cvičení na břiše, no a oběd, rýže s masem. Jel jsem do květinářství koupit modrou orchidej. Na sesterně jim udělala moc radost, prý  to mají na památku. Jinak kvůli zástupům dnes byla LVSka jen půl hodiny. Zkoušel jsem dnes psát, ale nedařilo se jelikož nějak úplně nejsou ruce v kondici, ale hlavní věc je ta, že bez brýlí moc nedokážu zaostřit, no prostě nevidím na to!  A byl tady vertikál, udělali hned se mnou pořádek, že se mám víc smát, vím že mám plnou hlavu asi zbytečných obav. A byl tu hřeb dne, kafe a oplatek. Těším se na to od rána! Ale co poslední dobou si nechávám u čekání dávat ruce na obruče kol a jezdím pořád dokola v rozmezí pár centimetrů, no prostě se tak pohupuji. A dnes mi Klárka skočila objednat vířivku a elektroléčbu.
Vtip: Přijde babička k lékaři a říká že ještě by si s dědou rádi užily. Není nic snazšího než toto. Dědovi zlatou pilulku a sobě stříbrnou, babička za chtivá si říká škoda dědovi zlatou, tak jí sní. Za týden potká lékaře a ten se ptá, na otázku jak to dopadlo? Říká babi: Mě ztvrdla noha a dědkovi se otevřela rána z války.

 5.8. 2018

dnešek byl na pohodu, při ranním motomedu mě  bylo řečeno, že problémy nemám jen já. Je spoustu lidí na které má teplo vliv, ale dnes se trochu ochladilo a pohyb končetin je zpět . Dnes jsem měl návštěvu kamarády a svoji ženu. Poslal jsem domů už některé věci, jelikož se už můj pobyt zde chýlí ke konci. Tak ať tady nemám věci co nepoužívám. Vždyť sanitku si nemůžu plést ze stěhováky.  Nejvíc úsměvné je, že celou dobu se těším domů, ale když to má brzy přijít, tak jsou mé pocity všelijaké. Vím i když mi to do očí nikdo nepřizná a všichni mi budou tvrdit opak tak vím, že to bude pro mě a hlavně pro mé blízké zátěž. Bez volna, ale co už teď, dal jsem se na boj musíme všichni dát do toho hodně. Smutné je, že mám větší možnost částečného uzdravení a to údajnou léčbou kmenovými buňkami a při kontaktování kliniky mi bylo řečeno, že léčba je možná, ale má jeden háček. Musím léčbu uhradit ve Vídni a to činí 12 000,- euro .

Vtip: potkají se dvě blechy a jedna má rýmu, tak jí druhá radí, vlez si do ženského klínu a tam je klima na léčbu. Tak se potkají po týdnu a je ještě víc nemocná, tys mě neposlechla? Ale právě jo, usnu si takhle v teple  a probudím se zimou, no a hledím, jedu na motorce a jsem nimrodovi na vousech.

 4.8.2018

dnešek na radu odpočívám a přihlížím tomu, že můj pohyb slábne u všech končetin. Jak nejde už žádný pohyb u nohou, tak jde i minimum pohybu u rukou. Už ani pravou ruku nenatáhnu podél těla a nedostanu už ani na tvář jak levou rukou tak i pravou. No i když mě to štve, tak překonám bolest rukou a nohou no a pojedu zase od začátku. Inu jiná možnost není, přece na vzdání je času dost, nebo snad ne? Můj stav mě naučil jedno a to že životní překážky musím přeci překonávat. No prostě je můj stav jak na houpačce. Vždyť mám pro koho znovu bojovat! Pro mou rodinu, která mě moc fandí, především pro mou ženu Zdeničku a chlapce, jelikož jsou mým vším. Nevzdám to, musím být příkladem pro ostatní podobně postižené a ukázat, že není vše ztraceno a  každý musí chtít na sobě pracovat a výsledek se dostaví.

Vtip:článek v novinách. 13 letý  chlapec zachránil dospělému muži život. Našel mu bulku na varlatech.   :-)

 Narozeniny 13.7.2018

-fotky z dnesni oslavy, holky mi dnes přichystali cvičení ve formě hry. No sfouknuti svíčky,pokus se najíst,nasát slámkou a vse co k tomu patří , co si ani neuvědomujete a na chodbě mi z vozíku udelali hotový alegorický vůz.

  

13.3.2018
ahoj dnes se mi podařila zdolat další meta na mé dlouhé cestě a jsem v Hrabyni . Jsou na mě hodní, dali mi na bok ruky možnost zvonit. A budou mi postupně zkoušet vysazovat prášky, které mám na víc. Zítra prý jedu už cvičit, na chodbě prý mám vozík a divý se že mám cit všude stejný i mam zachované reflexi. V Krnově mě hold dobře připravili. Je tu klid jak pod vodou . Ráno pro mě před osmou dojela sanitka a vyrazil jsem. Cesta byla super bez problému. Jel se mnou i miláček, který mě vybalil a jel domů. No paráda, když se mi zasekl počítač tak mi ho  zprovoznili a  bez řečí.   Dojel Míša a seznámil je z pc no vše nemělo chybu, jsem příjmem prošel bez námitek. Na pokoji jsme tři přibližně stejné staří, ale v pohodě.  Není to tu jako v nemocnici, už to tu vnímám jinak, jako v lázních je to tu prostě jiné na co jsem byl zvyklý. Dnes mám ještě klid, ale zítra skončí, jen mám neustále v mysli čas, kdy jsem byl z miláčkem a blízkými dodalo mě to energii dal bojovat, byla to příjemná změna i když mě v Krnově zahrnovali láskou, tak mi nemohli nahradit Zdeničku a syny.

8.3.2018

ahoj dnes mi  byla odstraněna cévka z močové trubice , další hadička je fuč, ještě jedna a je to. Zítra se podívám domů, paráda, ještě mi to nedochází ,ale moc se těším . Už mě Zuzka sbalila, jsem nachystaný, já si myslím že nejsem náročný, to bude brnkačka ,sice to bude zátěž pro rodinu, ale stoji to za to, dostal jsem informace kladené na srdce, že nemám zbytečně riskovat a nestrašit rodinu přeci jen budou mě krmit poprvé , pominuli-li zákusky. Dnes mi vytáhli z břicha šev a pan doktor z urologie říkal, že se pěkně hojím a předal práci sestřičce. Jinak jsem dnes cvičil a proběhla elektroléčba. Nejvíc mě mrzí návratu zpět po narkóze učím se sám rozevřít levou ruku. Někdy to jde a jindy zase ne ještě že mi holky natáhnou ruku i prsty na ruce. Mám pocit, že jak nekašlu, tak se mi zavřela díra v krku, protože nemam pocit že mi vzduch uniká chtělo to čas, dřív jak jsem kašlal, tak se mi dírka zas a zas objevovala.

7.3.2018

ahoj dnešek jsem strávil na elektroléčbě a cvičeni předních běhů ( rukou) a zvládl jsem sedět bez problémů bolest i kašel pominul jen mě štve levá ruka pořád je zatnutá a nejde povolit. Včera jsem poprosil tiskárnou paní lékařku o umožnění víkendového pobytu doma a světe div se , ale s tuto variantou jsem vůbec nepočítal při splnění podmínek je to možné. Je třeba požádat sůsedu, která pracuje na rehabilitaci v Olomouci o domácí cvičení a požádat charitu o zastavení a o dání injekce do břicha, také mě je potřeba dovést v úterý na nástup do Hrabyně a to je vše v pátek mě sanitka doveze a to je vše. Konečně po 10 měsících možnost být doma je také silný důvod, nedospím snad. Jen prosím o oběd ze strany rodiny je to pro mě hodně strávit čas s miláčkama a také doufám v návštěvu lidí, pro něž jsem daleko. Jsou ovšem tací, pro něž dálka není problém k navštívení mé maličkosti. Jen pro klid je třeba mě krmit mletou stravou pro klid.

1.3.2018
ahoj. Dnes začnu tím, že na urologii byli sestřičky i ošetřovatelky moc fajn, snažili jsme se na sebe zvyknout, čehož si cením a za ošetřovatele nemůžou, jen chci apelovat na vás, nechte je dělat těžkou práci s lidmi , ale jemnou  práci jako krmení je nepouštějte nemají od boha dar citu, ne že by za to mohli, za to může evoluce. Děkuji, jen si dovolím namítnout ze na pokojích chybí hodiny a nejen tam. Na oplatku si cením širokých polohovaček u postižených pacientů z pohybovými funkcemi pacienti s touhle indispozici nemají li při přesunu podložená záda, tak je přesun bolestivý že se lámou záda a to je škoda jinak není co říct, takové žabo myší války mě nezajímají. A teď ke mě. Dnes jsem si troufl cvičit v tělocvičně. Měl jsem i smažená vajíčka z cibulkou a masem k obědu u nás řečeno holandský řízek a buchtičky z krémem . Jsem rád že jsem to zvládnul sníst, protože tím posouvají mé mantinely a  chuťové pohárky byli v sedmém nebi, jíst smažené skoro po roku byl zázrak, je to rozdíl po tom co mě museli krmit hadičkou do žaludku . Jen mě vadí, že mi museli znovu přivázat na mou žádost ruku a sám nenarovnám prsty levé ruky a musím znovu potlačit smích u jídla, neboť se zakašlu a znovu se mě trhla dírka v krku, která se ráno jevila jako zarostlá. Jen musím na vás atakovat, že dnešním dnem skončil zákaz návštěv, tak je vše v normále, jen prosím si vyžádejte roušku mám otevřen krk a tím mám oslabenou imunitu což je na místě opatrnost, jelikož si nemůžu dovolit se vrátit. Děkuji.

28.2.2018

ahoj. Dnes jsem cvičil v posteli a dovezli mi přistroj na elektroléčbu kterou mi dávali v posteli a měl jsem zas mladou holku v posteli, asi mi závidíte někteří cvičení je cvičení. Také mě navštívil lékař z urologie, který se pokoušel uvolnit napětí vtípky a učinil převaz mé operované rány, prý je vše v pořádku. Dnes jsem měl překvapení ve formě milé návštěvy Olinky (vrchní z diopky) a donesla mi tuňákovou pomazánku, prý mě moc pozdravují sestřičky,  vzpomínala na rozdíl, když jsem nedokázal ze začátku ani pohnout hlavou teď to jde bravurně a i spím z hlavou na bok . I pohyb se zlepšuje jak kdybych měl sedmi mílové boty. No vše se vrací k normálu jen to chce čas. Už se v brzké době rozhodne Hrabyně, kde zadali ,na jednu stranu se těším a na druhou stranu se mi nechce , ale spočívá to v pohybu a cestě k mým sluničkám života . Dnes jsem dostal od Ivanky  bombičku měla narozeniny paní uklizečka je jedna z těch, co mi moc fandí. Snědl jsem i piškot na kterém to stojí . V kuchyni mi nabídli holansky řízek, tak proběhne zkouška, jsem rád, že mi dávají úkoly co všechno zvládnu ,ale z určitými mantinely

27.2.2018

ahoj dnes mě ráno při vizitě propláchli katetr a vytáhli z ruky kanylu a odvezli mě na rehabilitaci jen po narkóze se mi nejde hýbat jak dřív, vrátil jsem se tak o tři měsíce vzad, ale co někdy je třeba pro jeden krok vpřed udělat dva kroky vzad . Jak jsem psal dřív. Dnes mě byla pozdravit Pavlinka (logopedka)a uznala ze mě dnes nechá v klidu protože jsem byl hodně unaven a bolely mě oči z denního světla v koridoru. Ještě že jsem pryč spolupacient ráno vrátil sestřičce ovladač, aniž by se mě optal jestli se chci dívat. Tam se totiž televizor platí je to divné ,ale tak jsem to pochopil. Trochu jsem se prospal a je to lepší jen  jsem to nepřeháněl, protože bych nespal v noci. Dnes jsem přijel na rehabku a čekalo na mě překvapení, ten pan Vrána co tu ležel mi zapůjčil na pobyt zde televizi velkou lcd, což mě mile překvapil. Říkal že se staví do Hrabyně na návštěvu podívat, jaké dělám pokroky ,ježiš já se těším, jestli dá bůh a pohnu se je to sladká odměna za všechnu bolest.

26.2.2018

ahoj, dnes všechny čtenáře mého deníku dnes se stalo že mi postupně mizí má křeč v ústech, což se projevuje skřípěním zubů . Jen chci říct, že kašel u stanul i teplota 39,5 tak je fajn. Jen chci apelovat na některé ošetřující ať si raději stoupnou do Kolbenky k soustruhu a nedělají tuto profesi řečena informace, že pití mám na stolku, bylo nemístné a řečení kolegovy svůj názor, že mi nechce rozumět hovoří za vše a byl to ošetrovatel na kterého jsem sázel, nuž všude jsou jen lidé . A teď něco pozitivního dnes si utrousili pár slov paní uklízečky i když nemuseli najít ve svém nabytém programu místo bylo příjemné slyšet, že mi drží pěsti a taky přišla Zuzka a Ivanka z rehabky se podívat . Jen mimo mísu jsem si vzpomněl, že dokážu uvolnit ruku levou od stálého zatnutí svalu. Jo a musím říct, že mi holky návštěvou udělali velkou radost, že na mě myslí . Jen doufám, že zítra už pojedu na rehabku tam jsem víc v bezpečí tady podotýkám jen u některých lidí, že odchází, když mám plnou pusu , nechci domyslet nasledky kdyby mi zaskočilo kus jídla a s jejím kontrolováním by mě našli udušeného jídlem, proto jsem radši hladný, když zahlédnu sousto čtvrtiny knedlíku, a nebo chleba z kůrkou.. Jsem na kapačkách a musím podotknout, že i  jsou tu hodní lidé kteří zaslouží obdiv za svoji práci a dokáží se vžít do mé  situace. Nejde házet všechny do jednoho pytle no musím to vydržet, dal jsem se na boj tak musím bojovat.

25.2.2018

ahoj dnes mi byla z břicha vytažená jedna hadička za živa to bylo nepříjemné . Jinak jsem dnes dostal kašel, to bolí ta jizva když kašlu to je neskutečná bolest a mám teplotu po čem prd, to mám. Dnes je malý pokrok sestřička mě dala na zkoušku napít brčkem a světe div se, šlo to. Dnes přestal fungovat program sport ,ale moc jsem si nepomohl šlágr jede od rána. No musím to vydržet, jsou tu někteří hodní a mají mě za Kamču, hold jsou jedinci kteří šli pro krásu 2x , ale sociální chápání je potlačeno. Vedle je pán, co mu nedochází, že když půl hodiny vzdychám a pláču, tak že je na místě přivolat sestřičku, nenechat mě na pospas. Hlavně že rozumí všemu.

24.2.2018

ahoj zdravím po zákroku. včera v osm mě brali a v deset jsem si tykal ze světem. Z břicha mi jdou dvě hadičky a jedna ze šourku, močím krev a stále mě prolévají močové cesty kapačkami, jednou za druhou tipuji tak že má tři litry. Mám od večera zavázané nohy cele obvazem. člověk zjistí že udělat krok vpřed značí udělat dva kroky vzad zjistil jsem, že bolest břicha po operaci je pozitivní znamení, vím, že břicho cítím, což je dobré znamení. Pozoruji, že všechen pohyb jsem dělal přes břicho a teď to kvůli bolesti nejde, nejde bez bolesti i zakašlání vše bylo spojeno s břišním svalstvem sebemenší pohyb. Zítra mě mají vyndat hadičky nepotřebné včera tady byla Zuzka a Ivanka uklizečka co má dceru vařící kafé, tak mi poslala moc dobrou vařenou čokoládu mňam. Jen mě fascinuje sténání okolo pacientů kteří pořád obtěžují svým zvoněním sestřičky mnohdy zbytečně a vyžadují svým chováním lítost nevím jak to nazvat, ale lítost zaslouží člověk s kterým jsem se mohl setkat a ten  měl rozlezlou rakovinu po břiše a dalo se spočítat na jedné ruce kolik má měsíců života a k tomu je zákaz návštěv. To je hrozné a ne malichernosti co nás potkávají.

23,2. 2018

dnes nepíšu jsem po operaci vše dopadlo dobře jsem unaven

22.2.2018

Dne jsem byl převezen na urolku na zítřejší zákrok, který mají dělat uvidím co bude. V pondělí se vracím na rehabku, už aby to bylo, pak se rozhodne kdy půjdu dál. Ležím na urologii a je tu fajn, starají se, krmila mě ošetřovatelka a v klidu. Dnes hýbu prstama levé ruky,  narovnám je, když se zadaří a ohnu nohy v kolenech při kašlání, kýchání a zívání. Je to zajímavé, že při jmenovaných úkonech to jde ,ale zatím pohyb neovlivním nevím jak to bude z psaním.

20.2.2018

ahoj. Dnes mi bylo řečeno, že krk se nešije, musí se sám zahojit, jelikož by trubicí šlo jídlo a nemohlo by se to vyčistit já říkal, že nejsem doktor to mě nenapadlo a kýla taky nejde protože se neslučuje ze cvičením, musel bych na LDN a to nechci. Ve čtvrtek jdu na urologii a v pátek operace a víkend pozorování. Dnes jsem jel i z lůžkem na internu, kde mi bylo uděláno vyšetření, jak srdce, tak potřebných orgánů, tak nic nebraní mé operaci. Pak následně se žádá Hrabyně a na ni dle zkušenosti spolupacientů a lékařského personálu,  věřím v pomocnou ruku během půl roku. Tak uvidím, jestli budu v září doma. Už se těším sice to bude ještě kus cesty, ale bez úskalí doufám. Dnes mě čekala po vyšetření Pavlínka (logopedka) učila mě spojovat písmena v slova cvičení se vyplácí přináší ovoce a postřeh je velký vliv má kousáni u jídla, zatím jen předními zuby ,ale vše přijde jak bude ten pravý čas!!

19.2.2018

ahoj dnes mi hned ráno brali krev a byla vrchní tak hodná, že zavolá sestřičku z ara, protože nemám viditelně žíly a nechtěli mě trápit, jsou tu moc hodní jen u jedné sestřičky, nevím co si myslet. Dnes mi paní doktorka řekla, že dnes bude konzilium ohledně operace, jestli požehnají operaci mé kýly. Neboť jestli chápu dobře, tak zavedení bočního vývodu dělá urolog a zatím co kýlu dělá chirurg no nic nenapláču jestli to nepůjde tak brečet nebudu snad příště. Dnes mě fizio terapeutka pochválila, že prý se začíná chytat i levá ruka, tak  mám radost. Jsem přesvědčen, že se v uvozovkách přiblížím k normálu vím je to odvážné tvrzení, ale přece naděje umírá poslední. I když jsem byl přesvědčen, že mám silně vyvinutou slabou vůli, ale se nehodlám vzdát, chce to čas a toho mám dostatek . Jen se hrozně těším za rodinou. Když řeknu vlídné slovo Zdeničce a pohladím kluky to bude má největší odměna!!! Nejvíc mě štve můj kašel díky němu se mi zvětšil otvor v krku, chci-li mluvit tak těžko, neboť mi unika vzduch, štve mě to že narůstají některé otvory třeba zadek bez toho se žít nedá to mi věřte.

kamil 14.2.2018 valentýn
ahoj dnes jsem byl na elektroléčbě a na cvičení rukama. Dnes mi je zle od tří ráno a bolí mě hlava  a mám zvýšenou teplotu no uvidím , ale v tělocvičně mi bylo na zvracení a nemohl jsem to říct. Hlava mi zas nedrží a lítá no projevuje se ležení zbytečné na urologii 5dni zbytečného ležení. No je to za mnou díky bohu . Zítřek je v ohrožení tak asi nebudu cvičit. Dnes jsem jedl file a šťouchaný brambor s uzeninou na přání dnes jsem žádal o smažené vejce a chleba . Prý už pěkně koušu, jen pití mi dělá problém protože nevědomky jsem dýchal krkem , ale už to nejde tak se musím naučit dýchat nosem a zároveň pít . Holky mě dnes učili smrknout, ale bezvýsledně no říká se, že řetěz je tak pevný jak nejslabší článek . Jen chci touto formou popřát ženě (Zdeničce)krasného Valentýna. Je to člověk, kterého miluji, co za mnou stojí jak u svatby slíbila ( v nemoci a ve zlém) jelikož se to vyplnilo tak chci zestárnout po jejím boku  je to žena co za to stojí!!! Dostal jsem čokoládu od dcery Ivanky (paní uklizečka) moc mi fandí. Moc mě potěšilo na urologii, že mě poznali paní uklizečky z diopu jak jsem ležel a říkali mě sluníčko a prý se mám přijít podívat až mě poryvy větru zavanou domů. Je to půl roku v Hrabyni , ale je to chvilka vždyť  před čtyřma měsícema mi vytáhli trachytu a já se těšil a zároveň bál jestli to udýchám měl jsem mylnou představu a uteklo to jak voda. Jen si vzpomínám na možnost komunikovat napřed přes papír A4 vím že pomoci papíru jsem Zuzce přál k svátku v srpnu A vzpomíná si, jak bylo hrozné když mi mucha lezla po tváři a já ji neměl jak odehnat a potvůrce se tam líbilo dobrých 10 minut člověk si ani neuvědomuje jak byla nebezpečná vosa, jelikož byli otevřené dýchací cesty a hrozilo vdechnutí což museli hlídat . Jak byl takový živočich tak museli být obezřetní. Jen z olmika pár vzpomínek vím, že mi Zdenička říkala, že na de-mnou někdo stojí, mamka říkala, že jsem slíbil, že ji dole samou nenechám, taťka tchán mi říkal, že až to skončí dáme si dvě piva a  vzápětí se opravil, že já si dam dvě piva a on si dá jedno ovocné pivo , vím že měli u mě lékaři konsorcium ( porada lékařů Otův slovník ) okolo mě a mluvili že mě drátama přes nohu tahali z mozku sraženinu a to jsem byl údajně mimo, tak jak to vím? Jediné vysvětlení, že jsem vnímal okolí, tak na člověka v kómatu mluvit mě to trvalo půl roku ,můj zrak vyděl jsem do blízka a dvakrát začalo se to spravovat po 4 měsících teď vidím lépe než před postižením.

13.2.2018

ahoj tak už jsem zpět po zákroku který neproběhl, jelikož mám v cestě střevo tak čekají na podpis mého zástupce a musím pod nůž. S paní doktorkou sem se domluvil , že mám z uspáni strach , tak mě při uspáni pokusí operovat tříselnou kýlu a zašít krk který už bude 4 měsíce a je tam pořád dírka. Jak zakašlu tak se objeví vždy znova . Myslel jsem tak  dva měsíce , ale to je fakt dost a hlavně když zkouším mluvit mě vzduch uniká. A zjistil jsem že mi zmizla bradavice z levého předloktí. A když se podívám z odstupem času na pravou dlaň tak se musím pozastavit nad tím, že mám přerušenou v půli čáru života a ještě že jsem si nechal věštit a byla tam dlouhá nemoc, ale takovou jsem si nepředstavoval a ještě že si najdu ženu z dvěma dítkama co bude fajn . No to mám Zdeničku kterou mám rad na de vše byla jednou z  mála, co za mnou pustili byla tam z mamkou ,ale byla tam i Dituška(sestřička z rehabilitace) Zuzka a Olinka ještě že jsem zpátky zbytečně jsem přišel o čtyři dny cvičení.

8.2.2018

ahoj . Dnes jsem byl na elektroléčbě a masáži levé ruky pokroky jsou malé, ale jsou. Kupříkladu jeden je že pevněji držím hlavu ,srovnávají se mi palce na rukách a pohnu trochu horní polovinou zad je to malý krůček, ale je. Zítra jdu na urologii je prý spojena s chirurgii a nebudu sebou brát noutbuk je těžké neznalé tak na krátko zaškolit. Dnes bylo na mě připraveno po cvičení překvapení a to byla návštěva  Olinka (vrchní z diopu) mam rodinu pozdravovat ale hlavně Zdeničku ( manželku) která mě pomáhá jak jen může ,to jsem měl radost a hned jsem si všiml obarvené hlavy moc ji to sluší je pěkné vědět že na mě lidé nezapomněli hned jak jsem za sebou zavřel dveře a měla mě pozdravit od holek. Dnes jsem vykládal ze sousedem který měl těžký život je to pan v letech plný optimismu . . Teď se odmlčím do pondělí. ahoj

Po našem odjezdu napsal:

" dnes píšu tak pozdě měl jsem návštěvu z veterán klubu Petr Studeny ,Tomáš Rek, Pepa Jakeš a Jarda Hlavizna. Jen že si je pamatuju snad je to v pořádku. Dovezli mě šunkovou pěnu a zákusek zatím můžu jen jemné. Paráda nezapomněli na mě i po takové době co jsem pryč nevlastní vinou. Dnes byla neděle nuda jen nového jest ze se mě daří pohnout pravou nohou směrem že chci udělat krok další končetina kterou si trochu sám spravím ale je to jiné na volno a s peřinou. Sestřičky potřebuji jak je něco co nedokážu sám , dírka v krku je mikroskopická není vidět ale vzduch ji odchází když chci mluvit. Zítra zas bude režim už se těším. "

7.2.2018

ahoj dnes mě ráno při vizitě řekla paní doktorka že v pátek jdu na urologii do pondělka a budou hned kontaktovat Hrabyni a říkala mi doktorka že dělám zázraky , neboť pohnu v koleně pravou nohou a sám. Ukazoval jsem to hned paní doktorce je to pravda ze se pohyb vrací na diopce to jeden čas šlo a pak to víc jak měsíc nešlo, přesně jak levá ruka která se mi daří povolit, ale musím se na ni hodně soustředit. Dnes proběhla elektroléčba a masáž ruky pravé kdy jsem byl pochválen za pravou ruku . Snažím se sni mávat místo pozdravu který ještě neumím když někdo přijde beru to jako slušnost i jako cvičení protože jde mi to čím dál lepe. Jen chci případné návštěvy upozornit že budu od patku na urologii na zákroku.

kamil 25.1.

Ahoj jen jsem se chtěl pochlubit co jsem dnes dělal. Začalo to kolem 6 hodiny ráno jelikož tu nejsou hodiny tak to přesně nevím. Byla koupel v sedě na vozíku a pak mě oblékli do civilu , snídal jsem veku a sýr. Pak došla paní doktorka na vizitu a řekla mi že mé působení zde je přechodné jelikož mě mají stěhovat za 3-4 týdny do Hrabyně . Jen chci upozornit že tu v Krnově nebudu!!! Ať sem zbytečně nejedete. V Hrabyni se specializují na takové lidi s postižením pohybového ústrojí. Pak mě Zuzka ( fyzioterapeutka)  vzala na vozík kde jsem sedel u stroje imitujícího jízdu na kole, kde jsem prý obstál a zítra jdu zas. Je tam i šlapaní rukama. No člověk je z toho unavený i když se to nezdá ,postavit se při přendaní z vozíku na postel bylo nemožné zapojit nohy. Na oběd jsem měl dušenou mrkvi a bramborovou kaši. A teď jdu pit čaj kde se dává zahušťovadlo aby mi podmanili pici reflex. Jen se musím smát lidem co žijí negativně že je jejich postižení konec života, ale co mam říkat já! Hned bych s nimi měnil jelikož jsou před vrcholem na Grant point zatím což su já zatím v základním táboře. Jen jsem použil metaforu. Jen nepotřebuji lítost ta mě nepomůže , ale spíš povzbuzení do dalšího života který je skvělý, už bylo dost truchlení je čas začít makat na sobě. Ti co mě blíže znají tak ví že si z toho udělám srandu i když budu jezdit na vozíčku. No posuďte sami kdo má parkovaní u hyper super marketu  hned u dveří , kdo máte vstup do muzejí zdarma? :-) . Jen chci poděkovat ironicky doktorovi v Olomouci který si neviděl do úst a konstatoval před mnou svůj úsudek že stejně umřu a přinejlepším nebude vidět na oko, což ho vnímat. V tu chvíli jsem věřil v konec do chvíle než začala chodit Zuzka (fyzioterapeutka)a Pavlínka(logopedka) kdy jsem si řekl v duchu proč by vkládali tolik úsilí do mě kdybych měl umřít a tak mě to přešlo, jen chci říct ať páni doktoři držíte jazyk na uzdě protože i když se to nezdá může se najít jedinec co i v takovém stavu vnímá a jelikož nemůže nic dělat tak jen hledí. Jen chci upozornit na to, že člověka nechlácholit, pak marně čeká na změnu a nic se neděje.

22.1.2018

Do teď jsem řešil s Míšou ( machr přes počítače), že mi udělá paralelní email jelikož si někdo neuvědomuje, kolik vkládám úsilí a maže to po přečtení.(poznámka - myšleno v emailu DIOP 2 ). Někdo je počítačově negramotný, nebo úplnej idiot, který nechápe podstatu toho "dovolím si to tak nazvat " projektu  pocitu co cítím . Ještě že je Michal tak ochotný, že mi to uloží znovu, já to sám teď momentálně nedokážu, jsem rad že píšu. Včera jsem měl návštěvu, která mě potěšila, ženu Zdeničku, Stanu (paletare) a jeho ženu Janu (která pracuje na finančním úřadě). Nemusel bych to říkat , ale spíš jen dokazuji tímto, že  si jména pamatuji. O nic jiného mi nejde. Příští návštěva bude na rehabilitaci, jen je mi líto že tu zanechám sestřičky a obětavou paní vrchní, která pro mě i jiné dělá maximum a chce člověku způsob života na tomto světě důstojně užít. Dnes jsem opět seděl v křesle a učil se vstát ,jenže svaly v břiše mě zatím neposlouchají, tak je nedokážu zatnout . No i stolici bez čípku nezvládnu. Snad na rehabilitaci, když bude víc pohybu tak se střeva umoudři. To však ukáže čas. Dnes mi bylo řečeno, že se budu stěhovat kolem půl desáté v dopoledních hodinách, jelikož čeká na mé místo další pacient. Jen doufám ze bude mít aspoň trochu štěstí jak já. Ale vesele, konečně je den který jsem očekával, jdu dál, jen se mi hlavou honí otázka, jestli se sem dostanu z rehabilitace se ukázat jim co nového umím. Je to i pro zdejší personál odměna a ujištění ze svou práci nedělají zbytečně. Je to dar mít žaludek a nervy na tuto práci. Ahoj a tímto se klaním všem sestřičkám a loučím se ze všemi. Doufám že jsem byl dobrý pacient!!

1.1.2018 nový rok

Předem vám všem přeji hodně štěstí do nového roku. Já ho měl že nebyl poslední, ale přát zdraví jsem zjistil že je zbytečné život si udělá co uzná za vhodné. Jen jsem dostál závěru, že každému z nás hoří někde svíčka a je důležité když zhasne tak ji znova rozžnout a já jsem měl to štěstí že i když pohasla tak vzplál znovu ohýnek a oheň vzplane u mého uzdravení což doufám bude když odmyslím  několik let tak brzy. No konec truchlení člověk na všem co se stane musí hledat pozitivum já jsem našel i když jsem z kraje měl myšlenky černé myslel jsem že je to konec jen prodloužený utrpením přál jsem si zkraje ať už umřu když to musí být když nadešel můj čas ale mám radost z toho že jsem nedal na řeči  které jsem slyšel a bojoval sem . Vždyť mam proč žít! No dnes to přežívám u televize a počítače a vím že pro mnohé je to utopie ,ale těším se na zítřek. Těším se na učení mluveni a cvičení,paráda.to bude paráda.  I televize no včera se ukázali dělají z nás hlupáky. Dnes jsem objevil kouzlo facebuku učím se tak snad mi prominete . I když tam nejde všechno ale důležité je že můžu komunikovat z okolím. Což prospívá mé mysli. Dnes je to další den co vše pozřívám ústy jim i cele patáky a učím se pít bez zalépeáni a pomalu se učím a jde to čím dál lépe. Jinak je mi fajn . Na druhou stranu se sám sebe ptám kdy jsem zažil tak pohodové vánoce u televize.

31. 12. 2017 kamil silvestr

Ahoj moc mě potěšili vaše přání.

Zjistil jsem že dřívější pocit se musím   na silvestra něco dělat třeba vařit kotel guláše z kance pro celou vesnici ,se neobejde bez mé maličkosti je hloupost ,bez mé  účasti to též jde! Letos strávím silvestra u televize dokud mě nedostihne spánek. A dříve než svůj článek ukončím tak mi dovolte abych vám popřál hodně zdraví do nového roku. Záměrně nepřeji hodně peněz neboť jsem zjistil že peníze člověku zpříjemňuji život, ale zadek mi neutřou ještě že existuji tak hodni lidé kteří dbají mého bezpečí a potřeb nás všech dvacet  čtyři hodin denně. Fuj teď jsem vypil dvě deci  nutrydrinku protože jsem slíbil konzumaci paní vrchní že tu věc pozřím chutná to jak pomleté pet láhve .  Brrr chutná mi to jak umělé sladidlo.Tak hodně štěstí.....

30.12.2017

Dnes začnu malou zkouškou víte kterou máte dominantní stranu? Vyzkoušejte se dívat na určitou věc a rukou si na přeskáčku zakryjte oči. Na kterém oku zjistíte , že vám neuhnul zrak tak jste na tu stranu dominantní (rozhodnuti důležitější strany) i tělo rozlišuje pravou a levou stranu těla i když to nevnímáme. Dnes se snažím potlačovat smích u piti já za to nemůžu není to schválně , ale je to vyprodukováno mým tělem, vím , že u pití musím dýchat nosem jinak se zakuckám vím , že mi chcete pomoct někteří tím , že mi odděláváte kelímek od úst, ale já sám se snažím regulovat kolik mi má natéct do pusy tekutin abych byl to množství schopen spolknout . Největší práci mi dělá nasadit si ten kelímek správně k ústům pochopitelně z vaší pomoci. A i to se mi daří. Další krůček v před a důležitej , no pomalu , ale jde to . Do Olmika chodil za mno spolužák Zdeničky (žena) Byl to Olda který tím měl možnost touto nemoci sám projít a vím , že po třech letech chodil za mnou o berlích  a také začínal tím , že se nehýbal a časem se to podařilo změnit. Vím , že chodil za mno i z fotkami z léčby a vím , že jsem u alba brečel byl tam ve fakultní nemocnici na rehabilitaci. No to nejtěžší jak pro mě tak i pro rodinu máme za sebou a nutí mě to vzhlížet k lepším zítřkům.

sobota 23.12.2017

ahoj no mám se čím chlubit začnu dárkama dnes ráno jsem dostal od další sestřičky dárek vonnou svíčku A krásny proslov . Musím se zeptat ještě jedné sestřičky i když to není korektní jestli je můj ten dárek, sice můj mozek nezačne hned chápat po probuzeni ale potřebuje pár vteřin na nastartovaní, když mě ho dávala jsem se zrovna  vzbouzel a slyšel jsem jen část té krásné pasáže. Dostal jsem krasné dárky od rodiny a schválně je nejmenuji. Proč nechci někoho urazit , že jsem neřekl jeho dárek  . Tu jitrnici jsem teď snědl co jsem dostal a byla moc dobra,teď to zapiji limonádou co jsem dostal od  Honzu (synovec)z Dánska přijel kde studuje. Mam další plus no spím bez bolesti zad už skoro v rovině a dnes jsem si ráno mohl ještě schrupnout holky nepustili radio to bylo prima . Zítra vánoce které nějak přežiji nemel jsem je rad kvůli mé profesi přes rok jsem nevěděl kam dřív skočit a po vánocích bylo mrtvo. Jen jsem chtěl říci, že návštěvy denně nejsou dobré člověk má zpomalené reflexe a nestíhá zpracovat informace potřebuje větší časový interval. Je to těžké pro rodinu i pro mě. Jen chci říct, že hledění do mobilu nemám jak zdraví člověk vyžaduje to moc soustředění pro mě, ještě, že se mi spravil zrak první tři měsíce jsem vyděl 2x . Vím , že je to morbidní téma a pro někoho i urážlivé, ale můj návrh jistě některého jedince pobouří , ale přišel jsem na to , že můžou byt i hodní lidé trochu sobci k životu patří jak narozeni tak i smrt a bylo mou možnosti získat informace ožehavého tématu, místo toho aby jsme si přáli aby nebyl člověk v bolestech tak si přejeme aby tu byl za každou cenu s námi i když jeho čas nadešel . Jen se ptám není to chováni abyste si zchladili své ego, a bohužel nemyslíme na dobro člověka ale na sebe.

Kamil u stromku

Náš člen veterán klubu Kamil je po zakrvácení do krku a hlavy upoután na lůžko.

V neděli 10.12.2017 jeli naši zástupci veterán klubu navštívit Kamila Otčenáška do nemocnice v Krnově a vyřídit mu pozdravy a přání všech členů klubu na brbrzké uzdravení. Kamil dělá velké pokroky a jak sám říká:  " mě nedostanou " ( vlastně zatím jen píše ):

" před chvíli odešla logopedka a učila mě lá lá a píseň skákal pes a intonaci hlasu tak do příště mám co dělat,dostal jsem pochvalu za hýbání jazykem je prý znát že cvičím když je volno začíná se chovat jak sval né kus něčeho jak doposud. Dírka v krku zarůstá neobvazuji mam alergii na pasku okolí mám po pasce zarudlé už není jak včera dírka velikosti špendlíkové hlavičky a dnes je mikroskopická a zítra už snad nebude. Ještě se naučím hospodařit z dechem a už něco řeknu za slovo  ale to je otázka několika měsíců učím se i tváří mimiku . Učím se vše ale jak jsem psal již dříve mám na to dost času. Najdou se ve společnosti lide kteří budou mnou opovrhovat, ale nic si z nich nebudu dělat, já si osud nevybral, ale bojuji s nim i když by bylo lehčí pro mě vzdát to, ale nedokázal jsem ublížit lidem co mam rad a těm co na mě záleží. Usnadnil bych si to jen sobě a druhým bych tím ublížil a přece nejsem sobec k okolí chci bojovat co mám silu, nebojte pláč mě už opustil a nezbývá mě než bojovat."

Po našem odjezdu napsal:

 " dnes píšu tak pozdě měl jsem návštěvu z veterán klubu Petr Studeny ,Tomáš Rek, Pepa Jakeš a Jarda Hlavizna. Jen že si je pamatuju snad je to v pořádku. Dovezli mě šunkovou pěnu a zákusek zatím můžu jen jemné. Paráda nezapomněli na mě i po takové době co jsem pryč ne vlastní vinou. Dnes byla neděle nuda jen nového jest ze se mě daří pohnout pravou nohou směrem že chci udělat krok další končetina kterou si trochu sám zpravím, ale je to jiné na volno a s peřinou. Sestřičky potřebuji jak je něco co nedokážu sám, dírka v krku je mikroskopická není vidět ale vzduch ji odchází když chci mluvit. Zítra zas bude režim už se těším. "

ČLENSKÉ SCHŮZE 2024

Schůze se konají každý druhý

čtvrtek v měsíci,

začínají vždy v 18:10 hod.

v Pivnici Koliba U Tří králů - Finská 8, Prostějov

Schůze:

**************************************************************************************

Nabídka:

Opravy karoserií

Procházka Radovan

AUTOELEKRIKA

      Jiří Burián 

OPRAVY A PRODEJ STARTÉRŮ,

ALTERNÁTORŮ A DINAM

MOTOROVÝCH VOZIDEL VŠECH DRUHŮ

Dolní 106

796 01 Prostějov    Mobil: 608 810 994

e-mail: domecekjz@seznam.cz

 Po kontaktu s p. Hlaviznou, nabízím praktickou pomoc a radu těm,

kteří o ni budou mít zájem a to o provozu a

údržbě, opravách převážně poválečných veteránů,

jak motocyklů, tak i automobilů..

Popřípadě i starších,  předválečných veteránů po dohodě.
Urban Jiří
Dub Nad Moravou 105